Běloruský vojenský disent by mohl být klíčem k míru na Ukrajině

Zoltan Grossman
Původní článek: https://www.counterpunch.org/2022/03/11/belarus-military-dissent-could-be-a-key-to-peace-in-ukraine/

Jeden klíč k ukončení války na Ukrajině může být na nečekaném místě: v Bělorusku. 28. února ukrajinská rozvědka varovala, že se běloruští vojáci připojí k ruské invazi, ale zprávy byly vyvráceny americkými rozvědkami a tyto jednotky hranici nepřekročily. Nyní možná víme proč: masivní nesouhlas v běloruské armádě.

Nejprve malé pozadí. Masivní prodemokratické protesty otřásly režimem Alexandra Lukašenka v roce 2020 poté, co ukradl volby opoziční vůdkyni Svetlaně Tichanovské. Lukašenko vyzval Putina, aby vyslal ruské jednotky, aby potlačily protesty, a hrozby donutily Tichanovskou uprchnout do Litvy. V té době odešli i někteří vojenští funkcionáři a odvodní mládež. Lukašenkův loňský únos civilního dopravního letadla způsobil, že většina zemí zrušila všechny lety do hlavního města Minsku. Naposledy dovolil Rusku použít Bělorusko jako prostor pro invazi na Ukrajinu.

Jeden z hlavních poradců Tichanovské, Franak Viacorka, potvrzuje, že Putin plánoval, že se k jeho invazi připojí běloruská armáda (což Minsk popírá). Plán byl ale zmařen řadou rezignací vysokých vojenských představitelů, kteří uprchli ze země a kontaktovali exilovou opozici. Stovky mladých Bělorusů v odvodním věku navíc také uprchly přes uzavřené hranice, což je „nebezpečné a drahé“.

Viacorka poznamenal: „Víme, že mezi důstojníky v armádě je vysoký stupeň demoralizace. Kromě toho dochází k velké demoralizaci mezi brannými vojáky, kteří hromadně prchají za hranice země do všech možných destinací, včetně Ruska, Kazachstánu a pobaltských států.

Pokračoval: „V posledních dnech jsme byli svědky rostoucího tlaku ze strany velitelů vojenských jednotek, aby nezasahovali do bojů na Ukrajině. Jsou důstojníci, kteří si vzali nemocenskou, jiní, kteří požádali o ukončení smlouvy s armádou, a to i za cenu proplacení všech výdajů z vojenské služby. Bavíme se o tisících dolarů."

Podle Viacorky je pro ně největší problém, že nemají žádný praktický způsob, jak Bělorusko opustit. V minulosti mohli odjet do Gruzie, ale nyní jsou tam všechny lety z Běloruska na příštích šest měsíců zrušeny. Do západní Evropy nelétají žádné lety a je velmi obtížné sehnat letenky do Istanbulu. Jediným způsobem, jak přeběhnout, je tedy nelegální překročení hranice se sousedními zeměmi. Mnoho důstojníků stále není ochotno tento krok riskovat."

Viacorka uzavřela: „Bělorusko zpřístupnilo svou vojenskou infrastrukturu Rusům, ale běloruské jednotky ještě musí vstoupit na ukrajinské území. Navíc vidíme, že jednotky umístěné u hranic s Ukrajinou byly vráceny na své základny. Zdá se, že rozhodnutí zapojit běloruskou armádu do bojů bylo změněno v důsledku tlaku nejvyšších představitelů a odmítnutí bojovat ze strany prostých vojáků.

V dramatickém vývoji generálmajor Viktor Gulevič, náčelník generálního štábu, napsal rezignační dopis běloruskému ministru obrany Viktoru Khreninovi, v němž hovořil o vojenské neochotě připojit se k invazi. V dopise (zaslaném online bývalým náměstkem ukrajinského ministra obrany Alexandrem Nosovem) se uvádí: „Provádění vysvětlujících prací s veliteli vojenských jednotek nepřineslo výsledky. Mám odvahu předpokládat, že výměna velitelů těchto vojenských jednotek, kteří nemohli organizovat vytváření skupin na místě, nám nepřinese výsledek, který potřebujeme. Vzhledem k výše uvedenému vás žádám o rozhodnutí ohledně přijetí mé rezignace.“ Článek o dopise, který Minsk vyvrací, byl v londýnském deníku Express (3-7-22).

Rozhovor Viacorky byl ve stejný den v předním telavivském deníku Israel Hayom (3-7-22), který také uvedl, že „mnoho běloruských bojovníků – ekvivalent asi pěti vojenských jednotek – se přidalo k Ukrajincům, aby bojovali proti Rusům. „Partyzánské“ hnutí odpůrců běloruského režimu rozmístilo své lidi po celé zemi, aby zmařilo rozmístění ruských vojenských sil v Bělorusku…“

Článek dodal, že „organizace na ochranu lidských práv oznámily, že běloruským mužům ve věku 18 až 58 let bylo nařízeno, aby se osobně zaregistrovali na náborových stanicích a nechali své mobilní telefony a pasy u úřadů, aby jim bylo ztíženo útěk ze státu. Podle zpráv se po nich vyžaduje, aby se dostavili na náborové úřady s rodinnými příslušníky, kterým bylo řečeno, že budou potrestáni, pokud se jejich příbuzní nedostaví, když jsou povoláni bojovat za svou zemi.

Takže cesta k míru na Ukrajině může vést přes Minsk, ale ne kvůli Minským dohodám z let 2014-15 mezi Ruskem a Ukrajinou (které zemřely, když Putin napadl Ukrajinu). Pokud proti Lukašenkově vládě znovu vypuknou masové protesty, tentokrát možná podporované partyzány nebo dokonce vojenskými přeběhlíky, možná nebude moci znovu vyzvat Putina na pomoc, protože ruské síly uvízly na Ukrajině. Možná ještě není možné, aby Rusové svrhli Putina od moci, ale Bělorusové se již přiblížili tomu, aby sesadili jeho mladšího partnera Lukašenka, a možná by to mohli udělat znovu.

S veškerou pozorností Ruska na zahájení ofenzívy na Ukrajinu je obrana samotného Běloruska téměř jistě zanedbávána. Pokud vojenský nesouhlas nebo obnovená vzpoura odvedou Lukašenkovou pozornost, ukrajinské síly by mohly zahájit odvážný protiútok na ruské vojenské oblasti nebo dokonce podpořit běloruské povstání. Podle agentury Reuters (3/10/22) Lukašenko svému ministerstvu obrany ve skutečnosti řekl, že běloruská armáda musí „zabránit jakémukoli pokusu – pravděpodobně ukrajinskými silami – odříznout ruské zásobovací linky a ‚zaútočit na Rusy zezadu‘“ význam v samotném Bělorusku.

Pokud bude taková revoluce v Bělorusku úspěšná, mohla by to pro Ukrajinu změnit hru. Nová vláda v Minsku by pravděpodobně nařídila ruským silám opustit zemi, čímž by Putinovi odepřela jeho severní frontu na Ukrajině. Dokonce ani Putin nemusí být ochoten postavit se Ukrajině i Bělorusku současně. Sesazení Lukašenka by bylo pro Putina blikajícím červeným varovným signálem, že by mohl být další.

Jako geograf mohu spekulovat, že nová vláda v Minsku by také rozšířila geopolitické možnosti dostupné v regionu. Je velmi pochybné, že by Bělorusko požádalo o členství v NATO a riskovalo tak reakci Moskvy, takže by místo toho mohlo vyhlásit neutralitu, aniž by NATO ani ruské jednotky nebyly povoleny. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který je jistější díky bezpečnosti na své severní hranici a čelí brutální ruské okupaci, by mohl upustit od svého cíle vstoupit do NATO a přijmout neutralitu jako součást mírového urovnání.

V takovém případě by Bělorusko, Ukrajina a (již neutrální) Moldavsko společně vytvořily neutrální zónu mezi NATO a Ruskem, což by ve skutečnosti mohlo přinést do východní Evropy trochu stability. Můžeme jen doufat, ale ať už to dopadne jakkoli, možnosti ukončení ukrajinské války lze nalézt v jiných hlavních městech než v Kyjevě a Moskvě.

Zoltán Grossman je členem fakulty geografie a indiánských a domorodých studií na Evergreen State College v Olympii, Washington. Získal titul Ph.D. v geografii na University of Wisconsin v roce 2002. Je dlouholetým komunitním organizátorem a byl spoluzakladatelem aliance Midwest Treaty Network pro kmenovou suverenitu. Byl autorem knihy Nepravděpodobné aliance: Native and White Communities Join to Defend Rural Lands (University of Washington Press, 2017) a spolueditorem Asserting Native Resilience: Pacific Rim Indigenous Nations Čelí klimatické krizi (Oregon State University Press, 2012) . Webová stránka jeho fakulty je https://sites.evergreen.edu/zoltan